Vzpomínám

2. září 2013 v 21:52 | *Natalia-Chan* |  Povídky-FF
Tehdy, kdy měla noc přinést
další krásný den plný radosti, ba i lásky,
se vše pokazilo a svět zhroutil se, když
mi tehdy řekli tu zprávu,
zprávu, která mě bolí doteď,
že Asuma zemřel...jsem,
chtěla jít za ním hned.
Proto teď sedím u řeky,
s naším synkem Mikotem.
Ptáš se, Asumo, proč se tak jmenuje?
Neznám sama odpověď, jsem jak smyslů zbavená dočista.
Vzpomínám si, když mi řekli ta slova,
že už nejsi s námi a odešel jsi do nebes,
věř nebo ne, ale chtěla jsem jít neprodleně k Tobě,
ale nezapomenu na Tebe, sebrali mi Tě,
a Shikamaru chtěl pomstít Tě.
Teď slzy mi stékají po tváři a vítr si
pohrává s mými vlasy, které jsi měl tak rád,
a mně už se krátí čas, chci, aby jsi věděl,
že Shikamaru tu bude s Mikotem,
já beru kunai, shuriken a půjdu do boje.
Rozloučím se s Mikotem a ostatními,
a opouštím vesnici, jdu dál a dál,
a sotva se kouknu, už je mám.
"Hidane ty ty..." rozplakala se Kurenai, ale
věděla, že nemá šanci, už jí držel s Jashinem v kleci.
Píšu poslední slova Ino, Choujimu a Shikamarovi,
všem velmi chyběl jsi a budeš, ale v nebi nenechám Tě nadále,
až příjdu za Tebou, u nebeských bran buď a já věřit nepřestanu,
s Tvým kunaiem umřu nadále ale stejně věřit chci,
probodl se a probodl i mě, píšu poslední sbohem i Tobě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama