Povídky-FF

List.

30. září 2014 v 20:46 | *Natalia-Chan*
Padám,padám jako list ze stromu ,
spadla sem ,spadla jsem do moře,
moře mě unáší ke břehům ,omývá mě znovu a zas.
Moje tělo se nechá unášet větrem,
létá po obloze jako drak,ve větru vypadá jakoby tancoval,
mořský vzduch mi malé krupičky soli nechal na tělíčku,
vpíjí se do mě a štípe pomalu,ale cítím změnu.

Světem sem putovala,viděla možné i nemožné,
má cesta končí právě zde v mém rodném městě,
na mou smrt padá hvězda,větřík ustál a já padla na zem .

Láska jako med.

30. června 2014 v 22:32 | *Natalia-Chan*
Mám pocit,že ztrácím tě,
nebo to je jen pocit,který ničí mě ?
Tvá slova jsou pro mě cizí,
jsou chladná jako led,
už to není láska jako med.

Proč má duše pláče?
Proč mé srdce krvácí?
Proč se neumívám jako dřív,
nad láskou plnou v rozpacích .

Miluju tě, si pro mě jako duše,
avšak schází mi tělo,aby sme splynuli v jendo tělo.

Havrani.

21. května 2014 v 21:21 | *Natalia-Chan*


Buší mi srdce,potím se,
strachuji se a pykám za vše.
Obloha je lemována černými mraky,
nade mnou létají blesky,
snažím se vzpomenout,kde to všechno začalo.

Kapky padají do mých vlasů,
havrani létají nade mnou,
vítr se zvedá a listí odlétá pryč.

Zůstala jsem tu už úplně sama,
zaryji své studené ruce do bahna,
tam střep se leskne,a hle,
červená barva zdobí mé ruce.
To je hřích a odejdu tam,kam havrani nedolétnou.

Death everywhere.

17. ledna 2014 v 19:17 | *Natalia-Chan*

Umíráš,umíráme,umírám,
zemřel s tebou i nejlepší kamarád.
Poslední slova řekl ti,ty se k tvému sluchu,nemohly dostati.
Slyšíš slzy padat po světě,jeho duše odešla do nebe.
Slíbil ti,že tu zůstanete spolu až do konce.
Odešel,odcházím,umírám zamykám život jdu do hrobky.
Až tam přijdu tak řekneme si"neuklidňuj mě,jde o tebe ! Já jsem silná dost a jsem tu pro tebe"

Hrdinové.

13. prosince 2013 v 17:07 | *Natalia-Chan*



Hrdina,každý z nás má hrdinu,
ať už z železa nebo z pocitů.
Je to člověk vyjmečný,
se zbraní a hrdostí,
maká v práci tak i v boji,
ženy může pomilovat v noci.

Každý hrdina břemeno nese,
bedra z kamene a kapku slz snese.
Hrdinové padli,avšak v našich srdcích zůstanou ti.
Pěkný let k obloze,plný hvězd a sluneční záře.

Slza a cit.

25. listopadu 2013 v 17:36 | *Natalia-Chan*



Poletuje sníh,vločka po vločce,
padá na zem déšť kapka po kapce,
do tváří mě drásá vítr.

Z řas mi padá slza třpytivá,
vzpomínka se do ní vtělila,
padá,padá,vzduchem lomí se a smíchá se s větrem.

Co z ní vzplane?Kapička slaného deště,
spadne na tvou tvář a ty si uvědomíš,
jakou újmu si ji splnil snáz.

City v slze schované jsou nazvždy ztracené,
poletuje sníh,vločka po vločce,zrovna jsem přispěla i já,vždyť jsou,Vánoce.

Život plný elánu.

15. listopadu 2013 v 19:10 | *Natalia-Chan*


Chci být víc než jen člověk,
chci pocítit lásku a zármutek.
Chci žít život plný radosti a elánu,
proto bojím se života teroru.

Brečím čím dál víc,
jsem obyčejný smrtelník,
nemám žádnou moc,
žiju si ten můj chabý život.

Chci,chci žít jako nikdo jiný.
Miluju sny,protože tam se cítím v bezpečí,
zabít mě ve spánku a zůstat v portálu.
Žít v jiném světě,ať už na Pandoře nebo jinde.
Rozhodně ne na tomhle pustém širém světě .

Ztratila ses mi.

3. listopadu 2013 v 18:50 | *Natalia-Chan*

Ztrácíš se z mojich snů,
ztrácíš se z mojich očí,
ztrácíš se mi v mých vzpomínkách,
ztrácíš se mi v srdci,
ztratila ses mi úplně.

,,Jak jsem to mohla dopustit."

Nevím jak už vypadáš,
nevzpomínám si jak jsme byli spolu,
nevím jestli si Tě mé srdce pamatuje.
Pamatuji si jen mladou dívku.

Ztratili jsme se,chováním,
ztratili jsme se celé úplně.
Kdo nás najde?
Kdo nás bude hledat?
To naše mysl si musí urovnat.
Vyhraje mysl nebo krutá realita ?
Moje vzpomínky na Tebe vyhořely jako pouhá svíčka.

Převozník.

1. listopadu 2013 v 14:06 | *Natalia-Chan*



Křičí,řve,pláče,co to ksakru je ?! Jdu dlouhou cestou,kterou zdobí opadané stromy a pár ztrouchnivělých laviček.Nevím,kde to jsem,vlastně mě to ani nezajímá,to místo na mě působí celkem klidně.Až moc,opravdu.Ale tohle místo vypadá jak po třicetileté válce,tak jaktože mám tak pěkný,vřelý pocit u srdce?Padá na mě z nebe déšť a mě je teplo.
Když si všimnu,že na konci dlouhé cesty,kterou putuji už dobrou půl hodinu stojí rozpadlá stodola.Stojím před ní.Nechce se mi tam,neboť krásný a vřelý pocit už nemám.Mám v sobě úzkost a strach.Přesto jsem se odvážila jít dovnitř.Otvírám dveře trošku zavrzaly.
Není tu nic neobvyklého,seno,vidle,staré okenice.
,,ÁÁÁ"Z poza okenice na mě hodil hnusný pohled nějaký člověk,měl rozseklou hlavu,krvavé oči,vlastně vypadal,jakoby žádné oči neměl.Cenil na mě zuby.Popadnu rychle vidle a běžím ven ze stodoly...,,Bum,augh"
Probouzím se,ležím na slámě,vidím jen rozmlženě nějaký obličej,slzí mi oči.V tom,když se chci zvednout tak to nejde,zatočí se mi hlava a chce se mi zvracet.
,,Mehehhe"Nezapomeň,že se nemůžeš hýbat,tak nezkoušej něco,co Tě bude stát život.!
,,Kdo jsi?! Co po mě chceš?!"
,,Já,to ty si ta,která mě přivolala,nevzpomínáš si?"
,,O čom to mluvíš?"
,,Dobrá,řeknu Ti to na rovinu,jsi mrtvá a Tvoje duše tu bloudí mezi živýma.Já jsem převozník,který se o duše stará,aby došly tam kam potřebují.V tvém případě to bude peklo.Moc dobře si pamatuješ na obličej,který si viděla v okenici,ne ?"
,,Co to s tím má společného?!" Já,že jsem mrtvá?!Ne,Je to jenom pochmurný sen!"
,,Prober se"řekli převozník s klidným hlasem a vydechl.
,,Zavraždila jsi tu osobu v okenici,jela jsi opilá z párty a byl Halloween,ano je den po Halloweenu.Když jsi přišla domů z párty,zazvonila kolednice,měla úžasný kostým,že?"
Bylo hromové ticho a nálada byla tak hustá,že se dala krájet.
,,Abych to zkrátil,zavraždila si jí,neboť si byla pod vlivem drog a měla si halucinace a myslela si si,že Tě jde zabít.Potom Tě chytil záchvat a pocit viny.Šla jsi do svého pokoje rozlila jsi alkohol a zapálila si nezpočet svíček.Uhořela jsi."
,,Už dost povídání,přišel jsem tě jen vyzvednout a dovezu Tě do pekla,počítej s tím."
,,Pane,převozník,jsem špatný člověk?"Ptala se dívka.
,,Špatný člověk,to se blbě definuje.Řekli bych,že něco napůl."
,,Co bude s ní?"Rozechvělým hlasem se opovážila zeptat.
,,Ona jde do nebe,pro tu se stavím později"
,,Dobře,sbohem"
,,Buum,vzuum"Uhodil blesk do stodoly a vše zmizelo v jednu jedinou sekundu."
Cítila jsem,vlastně jsem nemohla cítit nic,co to v tom případě je?Žiji?
Ach ano,jsem v pekle,to se tím vysvětluje...Něco mi říká,že i samotné peklo,mě vyvrhne pryč,protože se mě bude bát i sám SATAN!
,,Muehehehe"ušklíbne se a kousne se do spodního rtu.
,,Tohle není ještě konec,ještě ne"!

Sluha a Pán.

21. října 2013 v 17:50 | *Natalia-Chan*
Omlouvám se,pokoušela jsem se o malý příběh,ale nemám z něj moc dobrý pocit,je to moje první FF,kterou jsem vydala jako příběh a né jako poezii,prosím neukamenujte mě za to..:)


Sluha a Pán.
Jeden mladý chlapec měl sluhu,demoního sluhu,který splnil všechny jeho rozkazy během chvilky,nepotřeboval pomoci,přeci jen byl to sluha,to si říkal pokaždé ve své mysli,ale i odpovídal na přání svého Pána.
Pán si přál aby mu uvařil čaj,tedy sluha uvařil čaj a donesl jej.Pán chtěl zavázat tkaničky,sluha přišel pozvedl mu nožku a uvázal jej.Bylo to divné,ale,Pán nemusel už o nic prosit ani si o nic říkat,protože sluha už svého Pána natolik znal,že věděl co potřebuje v kolik,kdy,kde a jak.Jistě.Občas mu musel říct třeba o záchranu života,to pro něj bylo už běžné,ale sluhovy to i tak nevadilo,protože si na svého pána natolik zvykl,že by za něj dal i život.Je to podivné,ale jeden na druhého na sebe nedali dopustit,mělo se sluhovy něco stát,Pánovi začalo bušit srdíčko jako o závod a bál se o něj,jen to nadával najevo.To samé i sluha o Pánovi.Kéž by to měl lehčí sluha,protože je jeho povinností splnit pánovi každé přání,rozmary.
,,Sebastiane,ulož mě,chci jít spát"Sebastian vzal Pána do náručí odnesl do pokoje,jako malou princeznu,začal mu pomalu svlékat oblečení od punčoch až po ponožky a po pantoflíčky.
,,Mladý Pane,nezapomněl jste na koupel?"vzdychl Pán.
,,Máš pravdu,napusť vanu,plné teplé vody"
,,Jak si přejete můj pane" A Sebastian splnil co se po něm požadovalo.
Když už měli vše za sebou,poprosil jej mladý Pán aby u něj zůstal dokud neusne.
,,Hm,mladý pán už spí,měl bych se odebrat do svého pokoje"

Mezi tím ve snu mladého pána.
,,Sebastiane,hej,Sebastiane...sakra,kde vězí?! To mu nedaruji."
Mladý pán si na sebe vzal župan a šel směr ke kuchyni,neboť byl hladový.
Když sešel po dlouhé spirálové kamenné dlažbě tak mu bylo divně,nikdo tam nebyl,nikdo.Opravdu ani živáčka,celé jeho sídlo bylo prázdné."
Mladý Pán přišel do kuchyně,kde nebylo navařeno nic,pán se šel obléci a celý den strávil venku na zahradě,ale vůbec si jarní sluníčko a zpívání ptáčku neužíval,neboť si dělal starosti co se děje,že nikdo není v jeho sídle.
,,Jsem tady a toho tvého sluhu a ostatní už neuvidíš,neboj se"Zaznělo mladému pánovi v hlavě.
,,Kdo jsi,co to říkáš,co si jim provedl?!"Odpověď se mu,ale nedostala.
Ba ne na kterou čekal...
,,Jdi do předsíně a tam něco krásného uvidíš,na to nezapomeneš"
Mladý Pán se rozběhl do svého sídla,rozrazil dveře a ukopl si malíček.
,,Au,tss"Co,co to vidím?
,,Sebastiane!!"Ne,to není možné,co se stalo,Sabastian ležel mrtvý na zemi,probodlý nožem a ostatní kolem něj leželi,bezvládně leželi na břichu a jejich obličeje byla zabořené do koberce.
Mladý Pán běžel k Sebastianovi,ale bylo pozdě,vzal ho do klína a jeho třpytivými slzami,zdobil nechtěně jeho bledou tvář.
,,Sebastiane,proč?!"
,,ÁÁÁÁ"Pomoc."
,,Mladý pane jste v pořádku ?"
,,Ano,Sebastiane,ty žiješ?!" Vyhrkl se slzami v očích mladý pán a objal svého sluhu.
Sebastian moc dobře věděl,že se mu zdát ošklivý sen,proto ho jen pohladil po vlasech,objal ho a s vlídným hlasem řekl,,Cieli,ty jsi ale číslo,mazej zase spát jsou dvě hodiny ráno".
Ciel mu dal ještě rozkaz ať dnes sním spí,Sebastian si vlezl pod peřinu.Usnuli si přímo v náručích.Díky tomuto snu si byl,Ciel,vědom,že svého sluhu má nadevše rád,že ho nechce nikdy opustit a přijít o něj.To byl jeho sen.Sebastian svého Pána hluboce miloval.Ba myslím si,že jejich pouto nikdo neodtrhne,ani smrt.

Oči.

21. října 2013 v 16:18 | *Natalia-Chan*


Oči přeji si jako,jako,jako on,
On viděl nemožné,on viděl duši,
on viděl zlo,viděl vše do morku kostí.
Jeho instinkt byl bezpochybný,
strach nedával znát,chránil a pomáhal.
,,Ach ty oči,chci je"
Dal by mi je,ale nemůže,
nemůže proč ?
,,Hihi"pff,už tu s námi není,
oči zhasly v žáru,kosti spálil na popel,
a duši nenechal odejít do nebes.
Už tu s námi není zvykni si,
jiné prostředí,jiný přítel,
jiná budoucnost,hrob a květiny,
zvykni si,zemřel,zemřeš i ty,
oči zhasly,i tvé zhasnou a to ostatní,
nesmíme truchlit nad zoufalstvím.

Osudu neutečeš.

20. října 2013 v 15:49 | *Natalia-Chan*
Osudu neutečeš.
Děláš špatné věci,nehryže tě svědomí,
dobře tedy,pak smaž se v plamenech pekelných.
Si špína a nepřiznáváš si to?Ubližuješ dál?
CO je to za člověka?Že ztratil úplnou svatozář.
Si lhář,či sprostý vrah ?
Je jedno co,protože za oboje tě osud dožene.
Je k tobě život krutý,připrav se,protože to bude ještě horší,
nikdy neukazuj svou slabinu nepříteli,protože jí použije proti TOBĚ!
Přemýšlíš nad smrtí?
Šetři dech,každého jednou smrt dostihne,
jestli později nebo teď,připrav se,jednou to přijde!
Ať si kdekoliv,nezapomeň,osudu neutečeš,
on je pán našeho života,neboli,,co se má stát,se stane"

Co vybrat si mám ?

16. října 2013 v 19:54 | *Natalia-Chan*

Co vybrat si mám ?
Svět,kde jsou lži a pomluvy?
Svět,kde si nikdy nikdo nevěří?
Svět,kde je utrpení?

Nebo svět,kde je přátelství na vždy,
pouto je drží a nepustí?
Svět,kde není zlo vítáno?
Svět,kde se můžeš na všechny spolehnout?

Já mám v tom jasno,chci být v druhém světě,
anime světe!
Nechci žít náš pochmurný život,proč taky?
Radši bych zemřela na bojišti jako správný ninja,
než v tomhle zatraceném světě jako nicka.

Chci to...

13. října 2013 v 17:41 | *Natalia-Chan*

Padám propastí,řítím se vesmírem,
časoprostor drtí mě,nemůžu pohnout se,
čekám na záchranu,čekám na svět jaký si přeji,
čekám na to,že dostanu se tam,kde každé ráno,
vychází slunce,ptáčci doprovází Tě,
a kde každou noc rudý měsíc se vysvitne.

Chci svět,kde přátelé jsou pravý,
kde lži,spory a pomlouvání se před námi kají.
Chci svět,kde něco dokáži,chci být užitečná,
chci být ninja,shinigami,mág! Cokoliv,
ale pravé přátele mít,spolehnout se na ně!

Chci být ta,která pomůže svým přátelům,
chci být ta,která změní svět z propasti,
na ráj pro všechny.Opravdu,moc bych si to přála.
Chci mít sílu zachránit,milovat,uctívat.
Nechci náš reálný svět,proto doufám,
že jednou probudím se z propasti,
časoprostor mě hodí do anime světa,
bez zrady,utrpení a plný lásky a uctivosti!

Smrt.

6. října 2013 v 19:47 | *Natalia-Chan*


Bojíš se smrti ?
,,Ne"
Tak proč utíkáš před krveprolitím ?
Bojíš se bolesti ?
,,Ano"
Přitom klepe ti už na dveře.
Bojíš se strachu,který čeká Tě ?
Bojíš se zármutku,který pohltí Tě?
Bojíš se všeho nebo čekáš na konec své existence?

,,Bojím se všeho,že nevyjde ráno slunce,
bojím se toho,že stratím vše,
bojím se,že zanevřou nade mnou přátelé,
bojím se sama sebe."

,,Ťuk,Ťuk,smrt ti klepe na dveře"
Andělé na hoře stráží Tě.
,,Poddej se nám a mi ušetříme,
tvůj hrozný sen."
,,Kaj se smrti kaj,ona Ti podá ruku opodál"

Rozum nebo srdce?

30. září 2013 v 18:54 | *Natalia-Chan*

Zlomil mi srdce,nejen jednou,
já myslela,že už nechce jinou,
po třetí šance tu je,a konečně se ukazuje,
že blaho v srdci se nastavuje,
nechci nic víc,než jen pravdu,
tak proč musím vyčnívat z davu?

Koukám se kolem,vidím jen srdce zlomené,
věřit mu a lásku mu dát už nemohu,
můj rozum říká,,nedělej to",
moje srdce říká,,udělej to",
čemu věřit mám,lžím a pomluvám.

Nevím co chci,chci asi lásku bez lží?,
chci láskyplné objetí....
Doufám,že i mě se splní sladký sen,
o lásce,která je tak nádherná jako růže květ.

Minulost,přítomnost,budoucnost

27. září 2013 v 20:24 | *Natalia-Chan*
V minulosti jsem se schovávala,
v minulosti jsem plakala,
v minulosti jsem prosila,
v minulosti jsem žárlila,
v minulosti jsem světlo hledala.

Jsem v přítomnosti,ale nic se nezměnilo,
jsem schovaná pod maskou,
jsem uplakaná,ale nedávám to najevo,
jsem žárlivá i když nemám proč,
hledám světlo,které mi přijde na pomoc.

V budoucnu chci se postavit na vlastní nohy,
nechci se schovávat a chci mít taky vlastní hrdost,
nechci plakat tak budu bojovat a já budu vyhrávat,
nebudu žárlit,jenom pouze z rozmaru tedy,
hledat světlo budu dále,protože nevím jestli ho budu potřebovat stále.

Něco od srdce..

25. září 2013 v 17:11 | *Natalia-Chan*

Mně se tajil dech,když jsem zřela Tě,
mně se rozjasnil svět v barvách,
v barvách tvých krásných zelených očích,
tvůj úsměv láme mi srdce,ty jsi jako Bůh,
který dostane mě do pekel,vřelé teplo,
pociťuji s Tebou,pomáháš mi jako nikdo jiný,
však máš dost problémů sám,tak proč ?

Proč se staráš a zajímáš o mne?
Nedostává se mi odpověď,ale já vím,
že na Tebe každý den a noc myslím,
že čekám až mi napíšeš,že čekám,
až mi řekneš,,Miluji Tě"
Jenomže vím,že to není možné,protože Tvé srdce patří jiné.

Vše nej Kakashi.^^

15. září 2013 v 19:20 | *Natalia-Chan*

15.9 Narodil jsem se,
vnímal jsem svět,barvy,zvuky,
vřelé teplo a obětí od rodičů.
První roky mého života plynuly jako voda,
a já už jsem se učil do živých obětí bodat,
podmínky pro shinobiho nejsou vůbec lehké.

Další fáze života si smrt nese,
zemřel mi otec,přítel a nadále přítelkyně,
u všech úmrtí jsem byl a slzy jsem ronil.
Pršelo a kapky mi stékaly po tváři,
tak nasadil jsem si masku,aby zakryl krvavý šrám na tváři.

Už žáky svoje mám a nasadit život za ně je dar,
Naruto nezbeda jeden,do budoucna zachránce vesnic,
Sasuke takový náš emoušek,Itachiho oči koukají do dálek,
Sakura nová Tsunade možná i Hokage,krom prsou jsou si úplně podobné,
Já jsem shinoby,který má přátele,perverzní knížky čtu si tak mě nechce vzpomínat na Ty staré časy.

Spojení.

14. září 2013 v 17:42 | *Natalia-Chan*
Když vítr vlál a s mími vlasy si jen hrál,
já snívala, že problémy se řeší sami,
ale teď tu stojím a za ruce se s Narutem držím,
ale Neji umřel, také moji strýcové,
mých kamarádu otcové.
Kurama se ujistila a sílu nám propůjčila,
protože v nás věří, ale Madara jen čučí.
Poslední vzpomínky na bojišti,
a jejich prach se roztřísnil po válečném okolí,
my je pomstíme, ale nikdy na ně nezapomeneme.
Až přijde ten čas, kdy my zvítězíme,
tak pro vás, až do velkých dálek utrousíme,
velkou úctu k vám a smeknout před vámi,
doufám, že mě Neji posloucháš,
a strýčkové moji, chci vám říci, co mám na srdci,
toto neseme všichni a propojuji spojení dušemi.
Takže poslouchejte: "Táto byl jsi super,
nikdy na Tebe nezapomenu, ať už jsi kdekoliv,
tak na Tebe nepřestanu myslet, ani ostatní.
Máma, ta se tomu všemu postaví, vždyť jí znáš,
a Listová i ostatní národy ponesou tvoje jméno navěky!
TVŮJ SHIKAMARU."
Teď beru do svých rukou tvůj a můj osud,
tak prosím, jen jí vyslyš. "Už nejsem malá holka,
která by se schovala pod tvůj kabát,
na mamku dám pozor, umřel jsi nám Ty, Asuma a strýček Shikaku,
puls mého srdce se zmenšil, ale láska k tobě a mým blízkým,
jen vzrostla ,dávám ti sbohem tatínku, mám Tě ráda!
TVOJE INO."
No a je načase, abych mluvila já,
ale mluvím za všechny, kteří umírají ve válce:
"Neumřeli jste zbytečně, milujeme vás, tak nebojte,
až to vše skončí, pořádně vás opláčem, mí drazí,
teďkon už není čas na spojení, ruším tím toto dočasné smutnění,
šťastnou cestu novým světem.
HINATA ruší spojení."

Haku a Zabuza. ^^

14. září 2013 v 17:39 | *Natalia-Chan*
Smrt nebo život ?
On byl obětavý,
on byl klidný,
on chtěl plnit sny,
on ho opravdu zbožňoval.
On byl spásou jeho světa,
on byl jeho světlo denní,
on byl jeho kyslík,
on byl prostě jeho Pán.
On by pro něj udělal cokoliv,
on by pro něj lovil zvěř holýma rukama,
on by přeplaval peřeje,
on by prošel pouští kvůli němu,
jméno Zabuza si nese.
On by pro něj zemřel,
chránil by ho vlastním tělem,
on by se pro něj obětoval, což se vlastně stalo,
chtěl jsem jenom říct: "Miluji Tě Zabuzo".

Osud.

14. září 2013 v 15:09 | *Natalia-Chan*
Nosila jsem ho v sobě devět měsíců,
těšila jsem se na něj, že budu maminkou,
a že s mím milým ho budu vychovávat,
jenomže strachu z porodu a pečeti,
jsem nemohla předejít tak porod vyvolal se dřív.
Rodím, brečím, sténám, křičím,
"Áááu!" A furt to nestačí, Minato se na mě kouká,
oči zakalené slzami, ba né, to já mu drtím ruku svalmi,
ještě jednou zatlačím a v mysli mé všechny smysly skotačí.
Křičím, sténám a pořád nic, ale co to?!
Moje slzy ustaly, ledový pot mi stekl po tváři.
"Béééééheh," ozvalo se z popředí.
"Jsem máma-ttebane!"
"A já jsem táta."
"Gratuluji mnohokrát, máte krásného syna".
"Buum, Minato pozor!"
No, Naruto, jak Ti to jen vysvětlit,
tohle je popsaný kousek tvého počatí,
abych se k tomu nevracela,
povím Ti, jak tu teď stojíme před Tebou,
zbrocení krví.
"Huh." Pečeť se prolomila a Kyuubi,
málem zabil Tě, ale já s Minatem zachránit Tě stihli jsme,
než-li odejdeme na jiný svět, chci Ti popřát vše dobrého:
"Hodně štěstí s dívkami, pozor na půjčování peněz,
papej zeleninu, najdi si přátele, buď v teple,
a buď ohleduplný ke svým učitelům a spolužákům."
Abych řekla pravdu, už jsem se nezmohla na víc,
Minata jsem připravila o strávený čas s Tebou a chtěl Ti jen říct:
"Naplň naše sny."
"Ghuhhh." Krev se mi nahromadila do úst,
Minato opřel bradu o moje rameno, usmál se a řekl:
"Fuuin, sbohem Naruto."

Asuma vypráví.

2. září 2013 v 22:18 | *Natalia-Chan*

Miloval jsem západ slunce,
listí šumělo opodál a potok burácel nastokrát,
Hokageho budova a její vřelá barva nastavovala v srdci ráj,
skály a obličeje mích hrdinů,spadly do temnoty mých snů.
Miloval jsem její hebké vlasy,poryv větru cuchal je,
její úsměv na tváři nahradil anděli na stráži,
její doteky byly jako od Boha,tak sladké,
její nálady byly občas nevyzpytatelné.
Miloval jsem vůni tabáku,zvuk jiskřivého zapalovače,
vždy po kapse jsem je měl,i když plíce mé už odmítaly,
další nával cigaretového tabáku.
Tohle všechno jsem miloval,mohl bych povídat dál,
poslání tají dech,bere životy a city spadnou do temnot,
už city mé vychladlé jsou,srdce jako prasklá skořápka,
kůže má je studená a bílá jako sníh,oči jsou vybledlé.
,,I Tobě nechám zdát si sladký sen,můj živote."

Bilý písek mezi nohy.

2. září 2013 v 22:17 | *Natalia-Chan*
Tupá bolest na hrudi,
jako by se mi měli zastavit všechny vzpomínky,
snad je to noční můra,
ale ta bolest je čím dál větší asi omdlím.
Když vidím světlo na konci,
představím si ráj uplný,
žádné výčitky svědomí ,
žádné sebevražedné touhy po krvy.
Ať už je konec uplný,
prosím všechny za odpuštění,
ale strácím naději,
naději na to, aby usekli to břemeno trápení,
trápení, které doprovází mně až do smrti.
Z toho, že ztratila jsem přítele,
který podal život za mně,
a s jeho posledními slovy odešel,
Tyto slova: "Uteč, miluji Tě, ale zapomeň na mě,
neboj se, zase se shledáme."
Tato slova naděje,
které dali mi sílu na chvíli,
znějí mi v uších jako zvony na vždycky,
proto prosím o vysvobození.
Poslední západ slunce,
bílí písek mezi nohy na pláži a smějící se lidi,
takto to zkoncuji,
Karin vám říká zbohem, lidi.

Můj milý týme.

2. září 2013 v 22:17 | *Natalia-Chan*

Černou masku mám a oko jedno,
druhé půjčené od něho.
Obito se jmenoval, když jako přítel zradil jsem,
tak Rin ztratil jsem.

,,Nepomáhej mi Rin, vezmi mi život!"
,,NE, Kakashi!" ... ,,Tak ho musím vzít já Tobě.
Když bys to udělala žít by jsi mohla,
ale protože jsi s námi nebyla,
tak jsi svůj život zakončila."

,,Chidori!!!" A její krev zdobí mé bledé ruce.
Zakalené oči koukali se na mně. ,,Proč Kakashi?"
,,Rin omlouvám se." ... ,,Přišel jsi na to, jak?"
,,To tě nemusí zajímat."

Jeden úder do srdce,
a oči zbledly,
poslední úsměv na tváři,
který kdysi říkal: ,,Kakashi."

Na zem rychle padla,
a s tím i má poslední třpytivá slza.
Teď Rin jméno hrdiny nese,
její jméno na hrobu vytesané.

,,Zůstal jsem tu jenom já, vidíš to Obito?
Rin nezatratil jsem tě,
jen putuješ dalším světem.
Jednou příjdu za vámi imistrem.

Gai tu ještě je,
nemůžu ho nechat o samotě.
Ale jednou za vámi půjdu jistě,
buď stářím nebo v bitvě,
těším se můj milý týme."

 
 

Reklama
Reklama